Lev Berberský
Lev Berberský
Lev má oproti ostatnim velkym kočkám několik odlišných znaků: Má protáhlejší a užší lebku,její profil je více plochý.Na konci ocasu má delší chlupy,které tvoří jakousi štětku-přítomna je u obou pohlaví.Silně je vyvinut vyhraněný pohlavní dimorfizmus,samci se liší od lvic nejenom větší tělesnou mohutností,ale především hřívou dlouhých chlupů u některých lvicích poddruhů lze nalézt i břišní hříva.
Základní zbarvení lva je pískově plavě až pískově hnědá. Hříva začíná růst mladým samcum již kolem 14 měsíce věku. V některých se zoo se můžeme setkat s vykastrovanými lvy,těm hříva vlivem hormonálních změn úplně zmizí a nezasvěcený náštěvník obdivuje velké a mohutné lvice.
V přírodě se na lovu kořisti nejvíce podílejí lvice,někdy loví kolektivně. O ulovenou kořist se děllí celá tlupa,ta je tvořena sedmi až deseti zvířaty.Vyjimku tvořili s největší pravděpodobností lvi berberští ,kteří žili soliterně.Další zvláštností lva,na rozdíl od ostatních velkých koček,je jeho denní aktivita-na lov vyrazí i v poledne.Poddruh lev berberský,který chová plzeňská zoo od roku 2002,je ve volné přírodě dávno vyhuben.Po dlouhá léta byl považován za scela vymřelý.Teprve v 60.letech minulého století vyšlo najevo ,že na dvoře marockého krále žijí potomci posledních berberských lvů odchycených v Maroku ve volné přírodě.
Areál rozšíření této kočkovité šelmy zahrnoval horské systémy Velkého a Malého Atlasu.Poddruh byl vyhuben v Tunisku v roce 1891, v Alžírsku v.r 1899 a nakonec v r.1922 i v Maroku.Příčin zániku tohoto zvířete ve volné přírodě bylo několik:francoužští lovci,odlesňování a hustota osídlení.
Berberští lvi sdíleli svá teritoria s dalšími dvěma šelmami s berberským levhartem a atlanským medvědem,druhem rovněž vyhubeným.Z dochovanýc´h záznamů je patrné,že páření u lvů berberských probíhalo v lednu,aby se koťata narodila do vhodných klimatických podmínek.U poddruhů žijících v savanách není páření časově omezeno.Březost trvá v průměru 110 dnů,ve vrhu bývají zpravidla 3 až4 mláďata.Váží kolem 1,8kg a rodí se s tmavými skvrnami na kůži,které se stávajkí mńě zřetelné,až ve věku 3-4 let zcela zmizí.
Jk již bylo źmíněno, lvi berberští byli v přírodě soliterně žijícími zvířaty a do párů se združovali jen v době rozmnožování.Teritorium jejich výskytu bylo na zvěř poměrně chudé,a tak by lví tlupa těžko ulovila dostatek potravy.Zoologové se stále snaží najít odpoveď na evoluční (vývojovou)zpřízněnost lva berberského s africkými či asijskými poddruhy.Studie,která se uskutečnila koncem 60. letminulého století ,porovnávala lebky lva berberského ,kapského,perského a ostatních žijících afrických poddruhů.Ukázalo se,že určitě znaky na lebce jsou podobné asijským lvům.Předpokládá se také ,že evropský lev,vyhubený na přelomu našeho letopočtu,by mohlo být spojovacím článkem mezi severoafrickými a asijskými lvy.
Berberské lvice dospívají kolem druhého roku věku,ale většinou nezabřeznou dříve než ve třech letech. U samců pohlavní dospělost přichází přibližně o rok později.Samice vychovávají své potomky k samostatnosti 1,5 až dva roky,což se pochopitelně odráží i v tom,že mívají mláďata jednou za 2 až 3 roky.
O délce života tohoto lva ve volné přírodě se bohužel nedochovaly žádné záznamy,ale v zajezí žili něktří jedinci až 20 let.Průměrný věk se pohybuje kolem 15 let.